Estonsko

Obecně

Estonsko, nejsevernější ze tří malých pobaltských republik, leží na východním pobřeží Baltského moře a sousedí na jihu s Lotyšskem a na východě s Ruskem. Na severu, odděleno Finským zálivem, leží Finsko. V roce 1991, po půl století sovětské vlády, kterou řada západních států nikdy neuznala, získalo Estonsko znovu nezávislost. Estonci, jejichž jazyk se podobá finštině a kteří mají s Finy společný původ, opatřují významné kulturní dědictví, které přetrvalo mnoho staletí cizí nadvlády.

Historie

Estonci obývají oblast nejméně 2000 let. První cizí invazi zažili v 9.století od Vikingů. Ve 13.století se Estonsko dostalo pod křesťanský vliv německých rytířů, kteří v roce 1227 dobyli ostrov Saaremaa.Německá nadvláda později ustoupila švédské a v 18.století vládě carského Ruska. V roce 1918, v důsledku změn vyvolaných bolševickou revolucí, získala země nezávislost. V roce 1940 bylo Estonsko formálně anektováno Sovětským svazem a posléze bylo až do roku 1944 okupováno Německem. Obnovení komunistické vlády po 2.světové válce s sebou přineslo kolektivizaci, deportace a zvýšený příliv ruských a slovanských přistěhovalců. Koncem 80.let se však sovětské sevření poněkud uvolnilo. V roce 1991 ( 20.srpna ) byla vyhlášena nezávislost země. Následovalo omezení práv neestonského obyvatelstva ( zejména Rusů ), které představovalo při sčítání v roce 1989 téměř 40% populace. V roce 2004 se země stala členem NATO a EU. Estonsko je parlamentní demokracií, v jejímž čele stojí prezident, volený jednokomorovým parlamentem na 5 let. Počtem obyvatel těsně nad 1,3 milionu se řadí na 154.místo na světě. Úroveň vzdělání a gramotnosti je vysoká a estonská univerzita v Tartu, založená v 17.století, stále představuje jednu z největších v bývalém Sovětském svazu.

Povrch

Nízko položená, zvlněná krajina Estonska nese četné známky činnosti kontinentálního ledovce. Pozoruhodné je množství ostrovů při jeho pobřeží, největší z nich jsou Saaremaa a Hiiumaa na západě, proti ústí Rižského zálivu a také jezero Pejpsi ( Čudské jezero ) na hranici s Ruskem. Vodní hranici doplňuje ještě řeka Narva, která teče z jezera k severu do Finského zálivu. Klima je chladné a severské, baltské větry způsobují, že zimy jsou vlhké s četnými sněhovými srážkami, ale zmírňují vliv mrazivého kontinentálního vzduchu z východu. I když přes polovinu plochy země připadá na pastviny a pole, zachovaly se i rozsáhlé oblasti původní vegetace. Převažují borové a smrkové lesy s porosty bažin a rašelinišť v nížinách. V těchto oblastech se ještě stále vyskytuje množství zvěře, včetně vysoké a rysů.

Ekonomika

Estonsko mělo nejvýkonnější ekonomiku ze všech bývalých sovětských republik. Stejně jako většina z nich se muselo vyrovnat s nevyhnutelnou ekonomickou transformací, spočívající v přechodu od centrálně plánované ekonomiky ke kapitalistickému systému tržního hospodářství, který zrealizovalo ze všech nejrychleji. V zemědělství dominuje chov skotu na mléko a prasat. Rostlinná výroba produkuje zejména krmiva ( ječmen ), žito, oves a brambory. Významnou roli má i rybolov. Za sovětské vlády se silně zmenšily plochy lesů, čímž utrpěl dřevozpracující průmysl, nyní probíhá intenzivní znovuzalesňování. Estonsko má malé nerostné zdroje s výjimkou hořlavých břidlic, které slouží jako palivo pro velké tepelné elektrárny a jako surovina pro chemický průmysl. Další rozvinutá odvětví jako elektrotechnika, výroba přístrojů a spotřebního zboží ( zejména bavlněný textil ) jsou závislá na dovozu surovin. Přes estonské přístavy prochází i významná část ruského zahraničního obchodu, mimo jiné ropa.